Komplexního a celkového lékařského/odborného vyšetření se lidem v ordinacích a nemocnicích bezesporu dostává. Celostním vyšetřením je míněno standardní lékařské vyšetření a zjištěný zdravotní stav doplněný náhledem z pozice alternativní medicíny.
Anamnéza, předchorobí. Dotyčný detailně vylíčí co ho dlouhodobě trápí, ale hlavně co je jeho aktuální „hlavní problém“. Ten se může od několika souběžných dlouhodobých problémů „běžících v pozadí“ diametrálně lišit.Důraz kladu na líčení vlastními slovy a na podrobnosti okolností, jak a kdy potíže vznikly. Když to hraje roli, je třeba podumat i nad duševním rozpoložením, sociální, ekonomickou a společenskou situací před dobou a v době, kdy byly potíže poprvé jako takové „zaregistrovány“ a jako problém vnímány. Důležité jsou informace ohledně výskytu stejných nebo podobných poruch v rodině u všech pokrevních příbuzných, na něž si člověk vůbec vzpomene. Aktivní pátrání i po zdánlivě banálních nemocech je velmi přínosné. Jako příklad uvádím pacientem často jen „napůl úst“ zmíněnou „lehkou stařeckou cukrovku u prababičky“, kterou lidé považují za nevýznamný anamnestický údaj. Trpělivé vyptávání podmíněné zmínkou o prababiččině tzv. stařecké cukrovce nakonec odhalí, že většina rodinných příslušníků miluje sladkosti a nakonec si i pacient vzpomene, že on sám měl v nálezech hraničně zvýšenou hladinu cukru. To koreluje s existující meziprstní plísní, která dotyčného také trápí a může mluvit pro sníženou imunitu a „rozbíhající se cukrovku druhého typu“. K té se člověk i lékař myšlenkově „dopracuje“ až po cíleném rozhovoru a vzpomínce na prababičku. Jakkoli se to může zdát jednoduchým jasným a samozřejmým (vlastně učebnicovým) postupem, podobné souvislosti bývají občas novinkou i pro člověka, který přijde se „štosem nálezů“ z renomovaných ústavů, v nichž o podezření na (možný) počínající diabetes (přes opakovaně potvrzené „lehké“ hyperglykémie) není ani zmínka. Tato situace je uvedena na vysvětlenou jako zjednodušený zástupný příklad pro (nerozpoznané) diagnózy i tzv. velkých civilizačních nemocí, k nimž lze dospět „bezdotykovou metodou“- třeba jen formou cíleného rozhovoru. Ohledně případných dietních prohřešků je třeba se vyptat nejen na obligátní alkohol, nikotin a kofein, ale také na spotřebu sladkostí nebo na „silnou chuť na sladké“, které dotyčný denně podléhá nebo s ní (úspěšně) bojuje. Již samotná výrazná touha po sladkostech je vodítkem k dalším úvahám. Výrazná chuť na slané a dosolování jídla pak bývá spojeno s vyšším krevním tlakem a sklonem k otokům nohou. Lidí z venkova se někdy ptám, mají-li velký mrazák, vinice, zahradu se švestkami, zda chovají prasata. Pokud lidé kývnou na mrazák, prasata i na švestky, zeptám se jich, zda je nebolívá palec u nohy. Ve dvou třetinách případů řeknou že ano. Touto „žertovnou formou“ anamnestického vyptávání se lze společně dopracovat k tomu, že pacient má sklon k dnavému onemocnění. On si dodatečně vzpomene, že bolí často i jiné klouby a že revma a dna byla „v rodině“. Vysvětlení, že častá konzumace „kvalitního domácího“ vepřového masa, červeného vína a zralé slivovice vede ke zhoršení kloubních a oběhových potíží bývá přijímáno s rozpačitým úsměvem. Doporučení držet mrazák spíše prázdný bývá kvitováno s podobným úsměvem. Nicméně je třeba promluvit o všem a vyptat se na všechno. Stále platí, že pečlivá anamnéza je poloviční diagnóza. Jen je třeba si na ni udělat čas.
Tělesné vyšetření probíhá na člověku svlečeném do slipů, případně do kalhotek a podprsenky. Přinesené lékařské nálezy leží na psacím stole a jsou hodnoceny prakticky současně s „vyšetřovaným tělem“ člověka. Jde o klasické vyšetření pohledem, pohmatem, poklepem a poslechem, tedy o „čtyři péčka“. Patří sem ovšem i kontrola krevního tlaku. Ten je dobré měřit na obou pažích v naprostém tichu, někdy v průběhu vyšetření i několikrát. O překvapení nebývá nouze. Rozdíl výše tlaku vpravo/vlevo může dosáhnout i několika desítek dílků, typicky u migreniků a lidí s tinnitem. Stranový rozdíl hodnot „tlaků“ je nepříznivým „znamením“. Tlak se má měřit manžetou a fonendoskopem. Elektronické měřiče krevního tlaku – i ty s manžetou – měří někdy jen do 170 dílků. Opakovaně jsem se setkal s tím, že lidé se zarudlým obličejem a silnými bolestmi hlavy tvrdili, že si tlak změřili a ten horní že nepřesáhl hodnotu 160-170 dílků stupnice. Já jsem pak u nich manžetou a fonendoskopem naměřil hodnoty přes 200 a někdy jsem je musel ihned poslat do nemocnice s podezřením na počínající hypertenzní krizi. Dá se to říci i jinak. Tam, kde výši tlaku nehodnotí člověk ale elektronika, tam nezřídka dochází k falešně příznivým (nízkým) hodnotám tlaku. Následkem takto falešně vzniklého „pocitu bezpečí“ se může propást příležitost k odvrácení vážných následků, typicky mozkové mrtvice. Moje nedůvěra k elektronickým měřičům tlaku vyplývá z dvacelité zkušenosti služby v (bavorské) LSPP.
Ještě k péčkům. Co jednotlivá „péčka“ znamenají, je všeobecně známo, přesto je uvedeno pár poznámek.
Pár slov k poklepu. Vyklepávání hranic plic a srdce v době rentgenu, ultrazvuku, cétéčka a magnetické rezonance nestojí v popředí. Význam má určitě orientační poklepové nalezení hranic jater, sleziny a také jednoduchý a rychlý průkaz „rozložení vzduchu v nafouknutém bolavém břiše“. Orientačně poklepově prokázaný tlak „plynu“ zespoda na bránici může během momentu ozřejmit přetrvávání potíží, pro něž zatím (před dosud neprovedeným detailním poklepem a poslechem břicha) nebylo zcela jasné vysvětlení. To v tomto případě nemusí přinést ani složitější vyšetření pomocí nějakého přístroje. Pak je tu poklep hlavy, který lékaři ve svých zprávách uvádějí jako provedený a „b.p.n.“ – bez patologického nálezu. Důkladný poklep hlavy je schopen odhalit bolestivé body které mluví pro nerozpoznanou/neléčenou ložiskovou infekci v hlavě či pro nějakou jinou vážnější poruchu. Může se jím však odhalit i výskyt tzv. spoušťového bodu (trigger-pointu). Tím je míněn bod kam se má/může „posadit“ akupunkturní jehla anebo kde se může bodově masírovat. Podobné platí pro poklep obratlových trnů, jenž „bodově“ odhalí nebo upozorní na možný chorobný proces probíhající v „obratli“. Nebo před plánovanou operací páteře odhalí „problémy“ nečekaně vzniklé v dalších obratlích, což může zamýšlený neurochirurgický zákrok „rozšířit“ o další místa nebo důvod k jeho provedení z gruntu změnit.
Důkladný poklep ledvin s „otřesy boků“ a se stranovým srovnáním může přinést (překvapivé) zjištění, že ledviny přece jen nejsou tak zdravé, jak se jejich nositel domníval. Pokud je oblast jinak nebolestivých ledvin (oblast ledvin jsou „boky zezadu“) na přiměřený důkladný poklep stranově rozdílně citlivé, je radno brát to přiměřeně vážně a ledviny nechat vyšetřit. Tak se občas přijde na v skrytu probíhající zdravotní poruchu.
Modifikovaný pohmat. Tím je myšleno doplnění klasického pohmatu prováděného běžně otevřenou rukou o pohmat tlakem prstu na „podezřelé body“. Těmi jsou typicky místa tenisových a tzv. golfových loktů na pažích, celkem 4 body. Příklad: kdo má oboustranně (na tlak prstu) citlivé všechny tyto čtyři body, ten mívá (nebo bude mít) později potíže ze strany „tělesného vaziva“. Tím jsou myšleny bolesti kloubů i páteře ale i bolesti svalů, které v době vyšetření ještě nejsou. Vyhledání na tlak citlivých bodů tak může mít nemalou předpovědní hodnotu pro vývoj stavu a zdraví pohybového aparátu i ve vzdálenější budoucnosti.
Vyšetření pohledem, alternativní diagnostika. Zásady standardně medicínského „pohledu“ jsou nejspíš obecně známé. Stále platí pravidlo, že „doktor se má kouknout všude a na všechno“. Popis je k nalezení v učebnicích medicíny jakož i v knihách určených laikům. Nicméně není od věci doplnit ho o alternativní náhled. Tím je míněn detailní pohled na tvar prstů a nehtů, pohled (třeba s pomocí lupy) na oční duhovku a pohled na vyplazený jazyk. To sice přímo neprozradí „další přehlédnuté choroby“, ale vzbudí „podezření“ na možná dosud nerozpoznaná onemocnění. Prohlížet se má nejlépe při denním světle, kdy překvapí (typicky do té doby přehlédnuté) jemně nažloutlé zbarvení očí nebo či hřbetu jazyka. I zvláštně tvarované tzv. „ledvinné“ ucho může mít svou výpovědní a předpovědní hodnotu.
Vyšetření poslechem. K tomu lze říci souhrnem to, že vyšetřovat poslechem se má pokud možno v „absolutním tichu“. Určitě nemá v pozadí znít telefon, nikdo nemá mluvit či bouchat dveřmi, nemá hrát rádio. Poslech by měl být jakýmsi malým tichým mystériem. To platí i pro zdánlivě banální měření tlaku na paži. Při hluku v pozadí se ve fonedoskopu přeslechne počátek tepání, a to i o mnoho dílků směrem dolů. Tlak pak vychází jako falešně nižší, což může mít za jistých okolností následky.
Celostní hodnocení standardně medicínského a alternativně medicínského vyšetření jakož i hodnocení přinesených lékařských nálezů a zpráv. Vše se má hodnotit ve vztahu “všeho ke všemu“. Vyšetřovaný člověk má dostat radu, jak se na vlastní zdravotní stav dívat, zda podstoupit invazivní bolestivé vyšetření, zda se nechat operovat nebo ne. A také co řeklo klasické tělesné vyšetření i eventuální alternativně diagnostický pohled na oko, jazyk, ruku, ucho a případná další „znamení“. Lidé kteří absolvovali řadu standardních lékařských vyšetření a léčeb a navštívili „řadu léčitelů“ se mají dovědět, mají-li (spíše) zůstat u jednoho nebo druhého léčebného směru. Občas se jim doporučení nemusí líbit, hlavně těm, kteří se vnitřně „zastříleli“ na standardní nebo alternativní medicínu. Těm se pak to či ono (co možná nejobjektivnější) doporučení může zdát překvapivé nebo „podivné“. Určitě se jim ho má dostat, rozhodnout se mohou později. Doporučení dle situace zahrnuje i informaci o vedlejších a zkřížených negativních účincích léků, a to těch chemických i těch přírodních. Přírodní (rostlinné) léky mohou mít řadu (byť i většinou slabších) vedlejších účinků, které – když se „zkříží“ s vedlejšími účinky léků chemických – mohou vést k poškození zdraví. A také když se sečtou negativní vedlejší účinky léků s přídatnými chemickými látkami v potravinách, s tzv. „Éčky“. Ale to je na jiné pojednání.
Celkové celostní takto pojaté vyšetření může být přínosem pro lidi, kteří si přejí „druhý názor lékaře“. Budiž zde ještě jednou zdůrazněno – klidné a důkladné vyšetření svlečeného pacienta na lůžku, pozorné čtení a interpretace přinesených nálezů ležících na stole a jejich srovnání s momentálním výsledkem vyšetření bývá nezřídka překvapením pro vyšetřovaného člověka. Někdy i pro vyšetřujícího lékaře/léčitele.
Tento článek nemá ani vzdáleně za cíl odradit lidi od standardní medicíny a standardní diagnostiky. Zobrazovací metody jako RTG, CT, MRT a metody jako koloskopický přímý pohled na sliznici střeva nebo proktoskopický „na hemeroidy“ nelze v žádném případě nahradit nepřímými alternativními metodami jako například irisdiagnostikou, virgulemi, rukou senzibila a podobně. Optimální by bylo, kdyby se standardní přístrojové/laboratorní diagnostické metody a diagnostické metody alternativní na jednom a tomtéž pacientovi v rozumných intervalech doplňovaly či dokonce dle potřeby čas od času střídaly. Tato myšlenka je vzhledem k průběžné tiché filosofické zákopové válce vedené mezi zástupci standardní a alternativní medicíny fakticky nemožná.
Třeba to klapne v jiném století, třeba v jiném vesmíru.
Končím s přáním stálého zdraví bez lékařů a léčitelů.