Jde o zajímavé body v úseku hranice proti obci Pastviny „až po Aš“. Úsek začíná romantickým hraničním mezníkem se znakem zvěrokruhu na přední straně a s písmeny V.Z.S. na zadní straně. V bezprostředním okolí je několik dalších starších mezníků. Hranici chvílemi tvoří malá stružka, v jejímž průběhu se na bavorské straně nachází malý vodojem.
Franzosengrab. Asi nejzajímavějším místem na německé straně je hrob francouzského vojáka, německy Franzosengrab. Hrob není jen jeden, hroby jsou dva. Místní lidé mluví o „předním a zadním Francouzovi“. Vojáci se vraceli na podzim roku 1813 po bitvě u Lipska domů a nějak se zatoulali až do této bohem zapomenuté krajiny. Byli značně vyčerpaní. Bavorští sedláci je přijali a vojáci zemřeli v jejich domech. „Přední Francouz“ zemřel 18.10.1813 ve vesnici Ludwigsbrunn. Vojín Dubue, zadní Francouz (německy der hintere Franzose), zemřel dne 6.11.1813 v domě číslo 19 ve vesnici Faßmannsreuth. Jeho hrob (obrázky 22 a 24) se nachází na dohled od české hraniční linie. Místo posledního odpočinku vojína Dubue není jen tichý romantický kout. Lokalita se nachází v protažení přímky, na níž leží význačné historické a možná i prehistorické body. V osmdesátých letech to zjistil německý soukromý badatel Karl Bedal, který to publikoval v tisku, viz obrázek číslo 25. Dům kde vojín Dubue zemřel stojí dodnes. S jeho obyvateli jsem v roce 2009 mluvil a položil jim otázku, zda-li nemají ponětí proč byl voják pochován právě tam kde nyní leží. Podle očekávání nevěděli, s předchozími majiteli statku mluvili jen krátce a obchodně. Zeptal jsem se jich, jestli nevědí o nějaké zvláštnosti v okolí hrobu, která by místo odlišovala od okolí. Překvapivě si ihned vzpomněli, že poblíž hrobu je v jehličnatém lese „kruh“ z listnatých stromů, které někdo úmyslně zasadil a uspořádal do kruhu. Stromy jsem tehdy po nějaké době skutečně našel. Kromě toho se v okolí nic zvláštního nevyskytuje, snad až na vysloveně zvláštní dojem, kterým na člověka lokalita působí.
Shluk hraničních kamenů v oblasti Mlýnského vrchu či zaniklé vesnice Újezd, fotky 32, 34, 36, 38, 40 z roku 2009. Pravděpodobně tu byla kdysi cesta spojující české a bavorské příhraniční vesnice. Svědčí o tom hraniční mezníky různých velikostí. Místo je naprosto tiché, nedoléhají sem žádné zvuky civilizace.
Historický hraniční mezník číslo 10/7 z roku 1740 proti Štítarskému vrchu jak ho uvádí turistická mapa (KČT, 1 : 50 000) jsem v červenci 2011 nenašel. Mezník s číslem 10/7 tu stojí, ale ne ten historický. I ten novodobý byl napůl skryt pod mohutnými vývraty padlých smrků z předchozí zimy, viz fotky 44, 46 a 48. Od hraničníku číslo 11/10 směrem k Aši je hranice „zdůrazněna“ řadou vztyčených žulových sloupků, které se táhnou až k nedaleké silnici, obr. 50 a 52.
Obnovený hraniční přechod Nové Domky, Neuhausen, fotky 54, 56, 58, 60, 62, 64 z července 2011. V roce 2004 zde byl slavnostně znovu otevřen hraniční přechod mezi Bavorskem a Českem, jenž byl po čtyřicet let blokován železnou oponou.
Benešův palouček, obrázky 66, 68,70,72, 74, 76 z července 2011. U hraničního kamene s číslem 17/15 tu v roce 1915 na cestě do emigrace přešel hranici dr. Eduard Beneš. Podle turistické mapy zde má být k nalezení záhon zarostlý pámelníkem a zbytky parkové úpravy. Areál je zarostlý bujnou vegetací, parkovou úpravu nelze rozeznat.
Tolik k tomuto úseku českobavorské hranice, jehož nejzajímavějším bodem je z mého hlediska hrob francouzského vojína.