Fotogalerie se zabývá úsekem českobavorské hranice od hraničního přechodu Pomezí nad Ohří/Schirnding po oblast kolem dominantního vrchu Dyleň (Tillenberg) v severní části Českého lesa. Následují legendy k jednotlivým obrázkům pořízeným v srpnu 2011.
Fotky 160 - 170. Nový hraniční přechod Pomezí nad Ohří je podobně jako hraniční přechody jinde v EU volně průjezdný. Objekty celní správy zejí prázdnotou. Na hraniční čáře leží malý romantický Pomezní rybník.
Fotky 172 - 186. Starý hraniční přechod Pomezí nad Ohří je reliktem minulosti. Nově postavená rychlostní silnice ho „vyřadila z provozu“. Němečtí cykloturisté si lehce zchátralé objekty čas od času se zájmem prohlížejí. K vidění je i železnice spojující Cheb s městem Marktredwitz respektive Česko s Bavorskem.
Fotky 188 - 190. Pohled ze silničního mostu na řeku Ohři jak se vine z Bavorska do Česka
Fotky 192 - 210. Toto místo je historicky i opticky zajímavé. Historicky proto, že se jedná o někdejší hraniční trojmezí, kde se stýkaly hranice dnešního Chebska s dnes již neexistující hranicí mezi někdejším Pruskem a Bavorskem. Tato hranice dnes existuje jen jako vnitrostátní myšlená čára oddělující Horní Franky (Oberfranken) od Horní Falce (Oberpfalz). Přímo na bodu trojmezí stojí hezká stavba ozdobená plastickými erby s nápisem „BUCHBRUNN“, v překladu něco jako „buková studna“. Název je odvozen od slov die Buche=buk, der Brunnen=studna. Začíná zde Bučinský potok (Buchbrunnenbach), který teče směrem k Pomezí nad Ohří a vymezuje státní hranici. Vedle modře natřené stavby ležící přímo na hraniční linii stojí historický hraniční kámen s písmeny KW (Königswald) neboli královský les. V jámě leží odstraněné staré hraniční kameny, které dosloužily.
Fotky 212 - 218. Na obrázcích jsou k vidění "pruské kameny" které se počítají k historickým zvláštnostem mezi hraničními kameny. Nacházejí se nyní v bavorském respektive německém vnitrozemí a označují zaniklou hranici. Ta existovala mezi Pruskem a Bavorskem, které se do roku 1628 jmenovalo Horní Falcko, německy Oberpfalz nebo jenom Pfalz. Falcko bylo mezi roky 1791 a 1806 pruskou provincií. Písmena P.B. znamenají Pfalz/Bayern, písmena P.r. znamenají Preußen. O kamenech ví málokdo, tyto čtyři fotografie dodal pan Dietmar Herrmann z města Wunsiedel.
Fotky 220 - 228. Od studny Buchbrun stoupá hranice do vrchu a z jihu míjí kótu Výhledy 656 m (Oberkunreuthberg) stojící na české straně. Je tu historický hraniční kámen s písmenem E pro Egerland (Chebsko). Podél hranice je na české straně několik poměrně hlubokých jam se zbytky opracovaných kamenů.
Fotky 230 - 234. U obce Mýtina (Albenreuth) je malý hraniční přechod pro cyklisty. Je „zdůrazněn“ historickým kamenem z roku 1844. Na obrázku 234 je vidět, že česká i bavorská obdělávaná pole sahají až k samotné hraniční čáře.
Fotky 236 - 242. Nad bavorskou příhraniční obcí Neualbenreuth stojí vyhlídková věž (Grenzlandturm). Z místa je vidět široko do kraje, obzoru dominuje vrch Dyleň (Tillenberg) s někdejší radarovou stanicí. Kóta se nachází se na české straně.
Fotky 244 - 252. U malého parkoviště na okraji lesa stojí dřevěný ukazatel s nápisem „Mittelpunkt Europas“, česky střed Evropy. V jeho blízkosti je lesní půda jakoby zvlněná několika paralelními příkopy. Turistická značená cesta vede k hranici, stoupá do vrchu a částečně probíhá hlubokým úvozem, který dělá dojem jakoby byl v některých místech úmyslně vydlážděn.
Fotky 254 - 262. Turistická cesta vede přímo po hranici a je označená nejen většími historickými, ale roztomilými malými hraničními kameny. K vidění jsou různobarevné bavorské turistické značky, k nimž v poslední době přibyla i značka česká.
Fotky 264 - 288. K vidění jsou přírodní hraniční kameny s vytesanými čísly a kříži označené novodobým číslováním. Největší a nejhezčí z nich je osazen dřevěnou cedulí.
Fotky 290 - 310. Hranice je lemována menšími většími evidentně kdysi opracovanými kamennými bloky. O těch se lze domnívat, že někdy dávno sloužily k vyznačení průběhu hranice právě ony.
Fotky 312 - 324. Na hraniční linii jsou tradičně studánky a prameny potoků i větších řek. Nejvýznačnější je pramen GRANATBRUNNEN. Informační cedule říká, že se v jejím okolí kdysi měly těžit české granáty. Na fotce 320 je bezejmenný pramen, na obrázku 324 pak dřevěná cedule s nápisem „ehemaliger KOHLENMEILER“. Na tomto místě se dříve nacházel milíř určený k výrobě dřevěného uhlí.
Fotky 326 - 332. Hranice tu tvoří ostrý úhel. Ten je vyznačený na velkém bílém kameni z roku 1844. Na „temeni“ kamene je křížek s doprovodnými čárkami, což značí že hranice zde mění směr, a to v dost ostrém úhlu. Nedaleko bílého kamene se v trávě skrývá malý historický mezník, jenž podtrhuje důležitost místa, kde hranice radikálně mění směr.
Fotky 334 - 356. Podle informační tabule se jedná o střed Evropy, ale prý jen přibližný. Centrální kámen byl vztyčen v roce 1985 a je ozdoben dvěma erby. Erb s orlem patříval městu Cheb, erb s „baziliškem“ městysi Neualbenreuth a částečně městu Cheb. Místo určitě stojí za návštěvu.
Fotky 358 - 372. Z hranice vede na českou stranu strmě stoupající značená odbočka k vrcholu kóty Dyleň. Cesta kříží respektive „proráží“ hliněný násep nebo val, míjí dva betonové sloupky, hezkou skalní formaci, křivou tyč s plechovou cedulí a křivý strom.
Fotky 372 - 400. Konečně na vrcholu Dyleně 940 m (německy Tillenberg). Kdo zažil existenci pohraničního pásma, tomu se při pohledu na radarovou stanici obehnanou dodnes původním „péesáckým“ plotem zatají dech. Nebo si přinejmenším vybaví pocity, jaké měl při kontaktu s příslušníky pohraniční stráže, když při hledání hub do „zakázaného“ pohraničního pásma omylem vstoupil. Pohled na pochmurný šedý objekt rýsující se na pozadí šedé oblohy připomene doby, kdy se po hraniční čáře bezstarostně špacírovat nedalo. Štěkot hlídacích vlčáků – kteří jakoby vyběhli z minulosti - dokreslí atmosféru panující „kdysi“ v této oblasti, tedy v přísně střeženém pohraničním pásmu. Kdyby poblíž nestál „moderní“ přístřešek pro turisty, člověk by tu mohl ztratit pojem o čase a mohl by se tu i bát.