Klíčová slova:
- Střevní dysbióza a její příznaky, příčiny
- Metody čištění střeva
- Hydrokolonterapie, klystýr
- Rostliny a detoxikace
- Zácpa
- Nálezy na břiše
Pár slov úvodem. Ve vyspělých průmyslových státech se žije v poměrném blahobytu a bez nadsázky lze říci, že se v nich žije v materiálním nadbytku. Za tento poměrný nebo – pro některé vyvolené – absolutní blahobyt platíme ovšem jistou cenu. Tou cenou jsou chronické civilizační nemoci a těžko ovlivnitelné zdravotní funkční potíže, jichž přes pokroky medicíny neúprosně přibývá. Jednou z příčin tohoto neutěšeného stavu je fakt, že jsme denně vystavováni vlivu cizorodých látek. Celkem se za život setkáme s několika desítkami tisíc chemikálií. Za rok je to několik tisíc, denní kontakt s chemií zahrnuje několik desítek látek, které vnikají do těla kůží, vzduchem, nápoji a potravinami. A nápoje a potraviny jdou přes střevo. Kůže má povrch něco kolem 1,7 metru čtverečního, povrch střevní sliznice je díky zřasenému povrchu a klkům mnohonásobně větší. Kontaktu se zevním prostředím tedy není nejvíce vystavena kůže, ale je to trávící trakt. Ten pak „musí zvládnout“ styk s desítkami a stovkami chemikálií a jeho „začátek v ústech“ se musí vyrovnat s kolísáním teploty v rozmezí desítek stupňů, vzpomeňme jen na rozdíl mezi teplotou zmrzliny a usrkávaného horkého čaje. Zažívací ústrojí je ze všech orgánů nejvíc vystaveno kolísajícím vlivům zevního prostředí, a to jak těm fyzikálním, tak těm chemickým a v neposlední řadě i infekčním. Střevo je proto doslova „obaleno“ lymfatickou tkání, která je zodpovědná za imunitu organismu. Střevo je současně největším imunitním orgánem a bariérou jejíž neprostupnost pro škodliviny pro nás znamená rozdíl mezi zdravím a nemocí. Když tato bariéra začne dlouhodobě částečně selhávat, dostaví se chronické potíže nebo definovaná chronická nemoc.
Osídlení střeva mikroorganismy, střevní mikroflóra. Zdravé střevo obsahuje mnoho druhů bakterií, které tam takříkajíc patří a které, když zdraví a imunitu přímo nepodporují, tak neškodí. Vztahu mezi tělem hostitele a (mikro-)organismy které v něm žijí a neškodí se odborně říká symbióza, neškodné nebo podpůrné organismy se pak nazývají symbionti. Organismy které tělu hostitele škodí jsou paraziti.
Mikroorganismů je ve střevě přes kilogram, více než polovina váhy stolice sestává z vyloučených bakterií. Z toho vyplývá, že střevo skutečně „žije“, a to svým vlastním životem, někdy dost podivným. Střevní mikroflóra produkuje některé pro tělo a pro jeho imunitu důležité látky. Střevo s jeho mikroflórou a lymfatickou tkání je jako celek v podstatě nejdůležitějším imunitním orgánem člověka
Osídlení střeva nezdravými mikroorganismy, střevní dysbióza. Nemocné nebo ne zcela zdravé střevo obsahuje mikroorganismy které zdraví nepodporují, ale které mu spíše škodí. K výskytu těch nesprávných mikroorganismů přispívá jídlo a pití a v něm obsažené nezdravé složky a nebo vysloveně škodlivé (přídatné) chemikálie. Přísun nezdravých nápojů a jídel lze výběrem stravy částečně pozitivně ovlivnit, ale před nezdravými přídatnými chemikáliemi v potravinách není v průmyslových státech úniku.
Střevní dysbiózu lze principielně rozdělit na dva druhy, na aerobní a anaerobní. Při aerobní dysbióze ve střevě převažují mikroorganismy které k životu potřebují kyslík, například klebsielly, stafylokoky, patologické kmeny escherichia coli a pseudomonády. U anaerobních dysbióz jsou ve hře klostridia, propionové baktérie, peptokoky, lamblie a nakonec i nechvalně známé kvasinky. Jejich přítomnost v „našich civilizovaných střevech“ je nadměrně častá, lze mluvit o postupujícím promoření obyvatelstva střevními kvasinkami. Z plošných výzkumů provedených v polovině osmdesátých let vyplývá, že již tehdy mělo až 28% (jinak zdravých) lidí ve střevě nadměrné množství kvasinek, převážně rodu candida albicans.
Příznaky osídlení střeva nesprávnými mikroorganismy (střevní dysbióza, dysbakatérie, kvasná dyspepsie) spočívá v „klasických potížích“ jako je pověstné nadýmání (meteorismus), říhání, nadměrně intenzivní a častý odchod nepáchnoucích nebo naopak silně páchnoucích střevních plynů (flatulence). Bývá občasný průjem střídaný obdobími zácpy. Stolice může být od pohledu změněná a to silně páchnoucí ale i nepáchnoucí, mohou být „bobky“ potažené hlenem nebo objemná řídká „kaše“ v níž se ovšem mohou zmíněné tuhé bobky vyskytovat. Všechny kombinace jsou možné. Na stolici je dobré se čas od času podívat a podumat o jejím případném laboratorním vyšetření. Pokud se v ní objeví pouhým okem viditelné stopy krve tak o ničem nedumat a hned jít k lékaři.
U střevní dysbiózy může být jak pálení žáhy tak pálení jazyka s tendencí k chronicky podrážděné žaludeční sliznici (k tzv. gastritidě). Přítomno je nebo může být hraniční zvýšení slinivkových a jaterních testů. V neposlední řadě bývají přítomny „střevní křeče“. Ty se nejednou projevují i hmatnými tuhými úseky částí střeva, které mění svou polohu a takříkajíc „se stěhují“. Lékaři tento stav označují jako „psychogenní dráždivý tračník“. Někdy tato diagnóza sedí, někdy je ovšem mylná a za nejasnými střevními potížemi se skrývá střevní dysbióza. Ta svým nepříznivým účinkem na imunitu usnadní i osídlení žaludku helikobakterem a přímo či nepřímo přispívá ke vzniku žaludečních vředů a k chronické gastritidě. Člověk tak může mít současně v žaludku (helikobakterovou) gastritidu a o patro níž, ve střevě, paralelně k tomu aerobní nebo anaerobní dysbiózu. Důsledkem může být situace, kdy se klasickou lékovou (většinou účinnou) trojkombinací jednorázově spolehlivě přeléčí helikobakterová gastritida v žaludku, ale trvající neléčená střevní dyzbióza „se postará“ o její opakování, ať s helikobakterem nebo bez něj. Neléčená sřevní – převážně kvasná – dysbióza se každopádně přičiní o udržování potíží v oblasti břicha, ať už se nazývají jak chtějí. Ty potíže při kvasné dysbióze (střevní mykóze) se vyznačují několika stabilně přítomnými rysy. Postižení skoro vždy trpívají záchvatovitou chutí na sladké a záchvaty „vlčího hladu“ jako takového. Objektivně zjistitelná bývá tendence k lehce zvýšené hladině krevního cukru nalačno a hraničně patologické glykemické křivce. Z viditelných příznaků je tu kožní (typicky) meziprstní plíseň nohou a intenzivní tvorba lupů ve většinou mastných vlasech a také v uších ve zvukovodech. Lidí s těmito příznaky se instinktivně ptám jestli v rodině nebyla cukrovka a co jejich krevní cukr. Střevní mykóza/candidosa zvyšuje chuť na sladké a tím pádem sklon k předčasnému vzniku cukrovky, na kterou mohou záchvaty chuti na sladké, lupy a kožní plísně s předstihem upozornit, a to i v mladém věku. Střevní mykóza se podílí na udržování jakéhosi „diabetického bludného kruhu“, který lze mj. rozetnout důslednou detoxikací střevního obsahu.
Römheldův syndrom je stav, kdy plynem nebo i tuhým obsahem roztažené střevní kličky takříkajíc „zvednou“ bránici a zespoda tlačí na srdce. Jeho prokrvení se reflektoricky – ale částečně asi i mechanicky – měřitelně a občas i subjektivně citelně zhorší. Je to podceňovaný komplex potíží a spojený s těžkým dýcháním a „klidovým funěním“, které se zhorší vleže. Na zmíněný syndrom by měli častěji myslet jak pacienti, tak kardiologové. Stav chronické vysoké bránice může přispět k urychlení srdečního infarktu a nemocného nepřímo nebo přímo ohrozit na životě. Léčení spočívá převážně v redukci váhy, česky ve zhubnutí. To se však z nejrůznějších důvodů „nedaří“. Úleva prostřednictvím odplynění střeva je schůdnější a rychlejší. Lze jí narychlo dosáhnout pomocí chemických léků (deflatulencií typu simethiconu apod.). Trvalejší úlevy se dosáhne odtraněním dysbiózy, oním pověstným čištěním střev, které nejednou přispěje i ke kýženému zhubnutí.
Nepřímé dopady střevní dysbiózy na zdraví. Jsou to hlavně bolesti hlavy a migrény. Ty jsou nepřímými příznaky střevní dysbiózy zesílené vůbec v případě doprovodné zácpy. Při střevní dysbaktérii se zhoršuje astma, neurodermitis, Morbus Crohn, colitis ulcerosa, reaktivní artritida a artróza a alergie všeho druhu. Důkazy nepříznivého vlivu dysbiózy jsou spíše nepřímé a spočívají v empirickém pozorování a zjištění, že jmenované stavy se po úpravě střevní mikroflóry nadprůměrně často zlepší.
Co střevní dysbiózu vyvolává, co k ní přispívá. Negativních vlivů je nepřeberná řada, proto jen k těm nejdůležiějším a nejčastějším.
Léky. Z těch jde převážně o anibiotika a orální antikoncepci. Užívání antibiotik střevní mikroflóru na nějakou dobu „totálně rozhodí“, opakovaná antibióza znamená skoro vždy trvalou dysbiózu. Antibiotika (zbytečně) podaná dětem jsou pro imunitu doslova morem, a to většinou doživotně. Pilulky proti početí dělají také svoje, zrovna tak dlouhodobě užívané kortikoidy.
Jedy ze zevního protředí. Myšleny jsou především těžké kovy jako olovo, kadmium a především rtuť. Koncervancia a barviva v potravinách mají také svůj podíl.
Nemoci střeva jako takové. Patří sem definované virové a bakteriální záněty (enteritidy) a vůbec pak ty, které byly léčeny antibiotiky. Alternativní lékaři doporučují nějakou formu čištění střeva po každém podání antibiotik. K nemocem nebo spíše poruchám střeva se počítají i střevní výchlipky (dovertikly). Jde o úseky oslabené střevní stěny, která v zde tvoří „slepé váčky“, v nichž stagnuje a doslova hnije stolice. Ta může ve výchlipkách ztvrdnout a změnit se v něco jako střevní kameny. Když se obsah výchlipek zanítí, může střevo jaksepatří bolet. Poněvadž se divertikly vyskytují převážně v esovité kličce, bolesti břicha jsou lokalizovány v levém podbřišku. Někdy se mluví o tzv. „levostranné appencitidě“. Při hrozících komplikacích nezbude než postiženou část střeva vyoperovat. Tím se ale neřeší problematika neléčené dysbiózy, která potíže v oblasti břicha inadále tvrdošíjně udržuje.
Potravinové alergie. Ty jsou rozšířenější než se soudí a pátrá se po nich až když jsou jejich příznaky takřka neléčitelné.
Dietní chyby. Zásadní roli při vzniku dysbiózy hraje přívod sladkostí a všech potravin které cukr obsahují nebo se v těle při trávení „ na cukr mění“. Jít zde do detailů nemá smysl, všichni vědí oč jde a jak intenzivní je chuť na sladké a jak těžké je vzdát se sladké chuti jako takové a ještě ke všemu navždy. Sladkosti jsou podceňovanou drogou. Tato droga má ovšem tu zásadní vlastnost, že je hlavní potravou pro případné kvasinky. Přívod cukru v jakékoli formě udržuje kvasnou dysbiózu ve střevě a nepřímo i „plísňové“ kožní choroby. Jako důkaz těchto souvislostí slouží pozorování, že po střevní detoxikaci dojde nezřídka ke zlepšení kožních chorob.
Výčet možných příčin a provokačních faktorů střevní dysbaktérie by byl dlouhý a přesáhl by myšlený rámec článku, který má být sice podrobný a současně zůstat článkem a ne knihou.
O detoxikaci ještě pár slov obecně. Všechno je v podstatě je o tom, jak zajistit přijatelnou rovnováhu mezi těžko ovlivnitelným bazálním příjmem škodlivin a jejich odváděním z těla. Němčina zná obrat ausleitende Verfahren, v překladu něco jako „vývodné postupy“. To má něco do sebe – když nemůžeme podstatně ovlivnit vstup škodlivin do těla, pak jde jen o to, jak škodliviny vyvést nebo odvést z těla. Protože jich do těla nejvíce vstupuje zažívacím ústrojím, nejúčinnější očista/detoxikace jde logicky tím samým kanálem, tedy střevem, které jak už bylo řečeno, je orgán s ohromným aktivním povrchem v lidském těle.
Pokud má člověk silnější potíže, je radno před plánovaným očistným postupem provést vyšetření stolice na přítomnost chorobných mikroorganismů jako jsou proteus, klebsiella, patogenní escherichia coli, streptokoky, lamblie a kvasinky a ona pověstná a nechvalně známá candida albicans. Potrava, která se do střeva dostane, se pak netráví jak by měla, ale při jejím „zpracování“ vznikají napůl jedovaté látky jako čpavek, indol, skatol, fenol, kadaverin, putrescin a nejrůznější aromatické uhlovodíky. Tyto látky dráždí, škodí a vyvolávají či udržují druhotné choroby, typicky bolesti hlavy až migrénu, dnu, chronickou gastritidu, astma, neurodermitis, akné a celkový sklon k alergiím. Potravinové alergie mohou ale být vrozené a usnadnit vznik střevní dysbaktérie, která pak alergii sama dále zhoršuje, čímž vzniká bludný kruh. Ten lze přerušit detoxikací střeva respektive jeho obsahu. Očistné postupy lze rodělit na ty co „jsou po směru přirozeného pohybu střeva“ a na ty, co jdou proti němu.
Čištění střeva peroxidem hořčíku. Jeden z nejosvědčenějších postupů je prostřednictvím peroxidu hořčíku, německého preparátu pod obchodním názvem Ozovit. Je to prášek, který ve střevě kromě jiného uvolňuje aktivní kyslík. Přípravek se užívá několik dní v dávce jeden krát jedna až třikrát jedna čajová lžička denně zamíchaná a v rozpuštěná minerálce. Optimální dávku musí pacient „vytitrovat“ - tedy odhadnout - tak trochu sám podle snášenlivosti a individuální účinnosti. Do několika hodin či během jednoho dne po začátku užívání se dostaví „bublání“ v žaludku a ve střevech, po něm pak nucení na stolici, která je průjmovitá a častá. Ze střeva postupně odejde všechno, včetně chorobných mikroorganismů, které aktivní kyslík nesnášejí. Prášek se má užívat až do odchodu vodnaté, skoro průhledné stolice. Omezujícím faktorem může být dráždění a svědění konečníku, typicky jsou-li přítomny hemeroidy. Jako druhý krok se doporučuje po nějakou dobu užívat mléčný cukr (třeba německý přípravek Markalakt) a pít heřmánkový čaj, neslazený a tak silný jak ho člověk snese. Jídlo se má během „průjmové“ fáze omezit na celozrnné suchary a ovocný džus bez konzervačních látek. Třetí krok spočívá v „osídlení vyčištěného střeva zdravými baktériemi“, typicky živou kulturou lactobacilla. Ten se má užívat masivně, má se brát minimálně dvakrát tolik tobolek denně než jak doporučuje příbalový letáček. Ale možno nasadit i jiné baktérie pod obchodními názvy jako Symbioflor, Mutaflor, Hylak, Eugalan. V lékárně je možno požádat o volně prodejné „eubiotikum-probiotikum“ a nechat si poradit erudovaným lékárníkem, případně svým lékařem. Posledním a tím nejtěžším krokem je dodržování zdravé výživy, která není ani zdaleka tak chutná jako běžná nezdravá strava. Vynechat je třeba vše co chutná sladce, včetně sladidel. Vyloučení cukru a všeho co chutná sladce je zde téměř absolutní podmínkou dlouhodobého efektu a udržení zdravé střevní mikroflóry. Má se jíst denně mnoho zeleniny, ovoce a všeho, co obsahuje vlákninu. Na toto téma vyšly nekonečné stohy knih, na každého občana připadne přinejmenším jeden výtisk nějaké knihy o zdravé stravě. Hlavně se jimi dlouhodobě řídit. Očistnou kůru pomocí peroxidu hořčíku lze při dobré snášenlivosti a při pocitu účinnosti provést několikrát do roka. Ale jak říkám, dlouhodobý efekt zajistí výlučně zdravá strava bez rafinovaného cukru, bábovek, koblih, sladkých tyčinek a pralinek, bez grilovaného masa, bez kofeinu, nikotinu a bez alkoholu apod. Běžný čtenář asi ví jak je to míněno a jak může přechod na zdravou stravu „bolet“.
Při laboratorním průkazu patogenních mikroorganismů ve stolici se má – nezávisle na úmyslu čistit střevo Ozovitem - provést přeléčení klasickými léky. V případě prokázané kvasinkové infekce jde o přeléčení antimykotiky jako je například amphotericin, ketoconazol, nystatin nebo antiparazitikum metronidazol a podobně. Pokud se v žaludku prokáže helicobacter, má se chemicky zaléčit i ten. Detoxikace střeva může následovat potom a lze ji několikrát do roka dlouhodobě opakovat. V žádném případě nedoporučuji tvrdošíjně odmítat „chemickou léčbu“. Klasické léčení zde lze s alternativními postupy optimálně skloubit.
Jogínské čištění. Variantou čištění střev po směru jejich pohybu (peristaltiky) je pití osolené vody doplněné indickými cviky. Mluví se o jogínském čištění střev. Na konci očistné kůry má z člověka konečníkem odcházet „voda“. Kdo musel prodělat koloskopii a musel se na ni připravit a střevo si takříkajíc nárazově totálně vyčistit, ten určitě ví o čem je řeč. Naprosto čistá střevní sliznice je podmínkou která musí být splněna aby na střevní sliznici byly vidět všechny chorobné změny, a to i ty malé.
Čištění střeva pomoci léčivých jílů. Léčivé jíly jsou jemně rozemleté a specielně upravené sprašové zeminy, které jsou k dostání ve formě prášku. Je jich několik druhů a liší se barvou a velikostí zrna. Lze z nich dělat nejen obklady na ekzémy ale lze je užívat i vnitřně ve formě suspenzí rozmíchaných v minerálce neochucené nebo nějak rozumně ochucené. Osobně jsem je s úspěchem několikrát cvičně vyzkoušel. Některé „skřípou mezi zuby“, jinak jsou O.K. Když nepomohou, většinou neuškodí, přičemž je třeba řídit se vlastním pocitem. Při dojmu že to břiše „nesedí“ s užíváním přestat nebo ho přerušit. Jíly mohou u některých jedinců vyvolat zácpu, na což je třeba dát pozor.
Čištění střev před koloskopií se neprovádí osolenou vodou, ale standardně se provádí makrogolem pod obchodním názvem Fortrans. Je to prášek jenž se rozpustí v daném množství vody a v doporučených intervalech se pije. Vyvolá průjem, jehož cílem je jako vždy odchod vodnaté zcela průhledné stolice která je znamením, že střevní sliznice je čistá. Vyšetřující koloskopista to jaksepatří ocení a pacient může být rád, že svému střevu alespoň na chvíli ulevil od všemožných baktérií, kvasinek či mikroparazitů. Detailní popis přípravy na koloskopii je na internetu. Ještě k dalším možnostem čištění střeva.
Kůra podle F. X. Mayra je čištění střev pomocí zvláštní diety. Tato kůra spočívá – zjednodušeně řečeno - v několikatýdenní konzumaci suchých housek zapíjených mlékem. Byla „moderní“ na začátku dvacátého století. Jakkoli to zní neuvěřitelně, fotografie lidí před a po kůře svědčí pro účinnost metody. Ne každý ji snáší, lékaři mají své námitky. Komu ale pomůže, ten se může radovat.
Popsané metody patří do postupů které čistí střevo po směru jeho přirozeného pohybu, odborně metody ortográdní. Pak jsou tu metody, které ho čistí proti směru, metody retrográdní. Jsou to především výplachy střeva konečníkem.
Hydrokolonterapie je retrográdní očistná metoda, při níž se konečníkem do střeva cyklicky pouští 25-35 stupňů teplá voda pod minimálním tlakem. Přitom se jemně masíruje břicho respektive břišní stěna. Část lidí tuto metodu vnímá jako příjemnou.Sezení trvá desítky minut, s vodou ze střeva odchází i jeho (někdy velmi strarý a velmi tuhý) obsah. Ten může lékař, léčitel i pacient podle užitého přístroje vidět a jeho odchod sledovat průhledným okénkem. Všichni zúčastnění se při pohledu na na něj mohou radovat, divit nebo děsit. Obsahu se během procedury zbaví nejen konečník, ale i nemalý úsek střeva. Vyprázdnění střevních výchlipek je možné, ale nelze se na něj spolehnout. Vyčištění větších divertiklů lze v krajním případě „zkontrolovat“ sonograficky. Jednotlivá sezení lze v individuálně snášených nebo požadovaných intervalech opakovat. V momentě, kdy se při této metodě člověk přestane cítit vysloveně dobře, je radno s tím přestat.
Klystýr je tisíciletá (retrográdní) metoda sloužící odjakživa k pomoci od zácpy. Zmínky o ní jsou k nalezení ve staroegyptských papyrech a v Hippokratových spisech. Název je odvozen z řeckého slova klysterion, čištění. Dnes to probíhá tak, že se do konečníku vhání voda gumovým balónkem nebo plastovým irigátorem. Výplach tohoto typu zasáhne konečník a přilehlou oblast koncového tlustého střeva. Po vniknutí přiměřeného množství přiměřeně teplé vody do koncového tlustého střeva dochází k jeho (většinou nekomplikovanému) vyprázdnění.
Rostliny a čištění střeva. To je poměrně vděčná kapitola, poněvadž je z čeho vybírat a leckdy to i „chutná“. Je tu pro každého něco a pak - vedlejší účinky fytoterapie jsou všeobecně malé, i když každopádně jsou. Nejedna rostlinka se tak trochu nesnáší s dlouhodobě užívanými klasickými (alopatickými, chemickými) léky, mluví se o tzv. lékových interakcích. Když se o tom ví, nic moc nehrozí. Následuje orientační výčet v úvahu přicházejích rostlin.
Aloe vera je tropická rostlina, známá i pod názvy aloe barbadensis (Curacao-Aloe), Aloe capensis (Kap-Aloe) nebo pouštní lilie. Odkud rostlina přesně pochází není tak jisté, prý z Arabského poloostrova. Každopádně se o jejích léčivých účincích vědělo již ve starověku. Aktuálně se jí daří v tropech a subtropech, leckde tam zdomácněla. Šťáva z ní má být účinným podpůrným prostředkem, který má nebo může přispět ke zlepšení mikrobiologických poměrů ve střevě. Hlavní účinnou složkou šťávy jsou kromě minerálů, enzymů a ligninu a vitamin tzv. deriváty hydroxyanthracenu. Ty vyvolávají aktivní vylučování vody a elektrolytů do střevního průsvitu a tlumí jejich vstřebávání v tlustém střevě. To urychluje střevní pohyby (peristaltiku) a posun střevního obsahu směrem ke konečníku s následným bezproblematickým nebo ulehčeným vyprázdněním. Aloe vykazuje protinádorovou aktivitu, zdá se že tlumí zhoubné bujení. Nicméně má i vedlejší účinky. Ty jsou společné všem antrachinonovým látkám a při chronickém vnitřním užívání spočívají ve ztrátě minerálů zejména draslíku, v pigmentaci střevní sliznice, v občasném vyvolání alergie a v případném červeném zabarvení moči. Aloe u těhotných zvyšuje riziko spontánního potratu. Přípravků z aloe je mnoho, nejméně vhodná je úprava formou čaje. Nicméně i u jiných forem je radno důkladně přečíst příbalový letáček s cílem zjitit, kolik přídatných látek, barviv, konzervancií a stabilizátorů je v něm obsaženo.
Plantago ovata neboli jitrocel indický obsahuje ve slupkách semen hlenovité látky stabilizující střevní činnost. Při průjmu vážou účinné látky vodu a zpomalují posun střevního obsahu. Při zácpě vede ten samý fenomén prostřednictvím zvětšení střevního obsahu k urychlení a ulehčení vyprázdnění a ke znatelůnému změkčení stolice. Rostlině se připisují účnky i ohledně pospory snížování hladin cholesterolu. Užívá se hlavně při léčení chronické zácpy, konečníkových trhlinek a hemeroidů. Nemá se podávat u prokázaných zúžení střeva, při „zauzlení střeva“ (ileus) a při nestabilní cukrovce. Vedlejší účinky spočívají v občasné přecitlivělosti na rostlinu. Denně se doporučuje brát 12 – 40 gramů drcené drogy a zapít hojně tekutinou. Semena je možno nechat nabobtnat ve vodě a užít ráno a večer jednu až tři čajové lžičky s minerálkou. Dodržet časový odstup od jídla a užití léků nejméně půl hodiny.
Heřmánek obsahuje éterické oleje bisabolol a bisabololoxidy A a B, dále matricin a flavonové deriváty jako apgenin a další. Rostlina přispívá k hojení ran a ke zlepšení látkové výměny jako celotělové a v neposlední řadě i v kůži. Heřmánek uvolňuje vnitřní křeče a co hlavně, ve střevě má ozdravný antibakteriální účinek, takže se užívá při léčení křečí a zánětů střeva. Užívá se formou převážně jako čaj, nicméně na trhu jsou i průmyslově vyrobené hotové výtažky z heřmánku. Heřmánek je detoxikačně účinnější než se obecně soudí a čaj z něj se má pít už „preventivně“.
Lněné semínko obsahuje ve velké koncentraci vlákninu a tzv. balastní látky jako hemicelulosu, celulosu, lignin, dále různé oleje, linustatin a linamarin. Účinek je „zdravě projímavý“ a takříkajíc ochranný co se střevní sliznice týče. Užívá se samozřejmě při léčení tvrdošíjné zácpy, střevních výchlipek, dráždivého tračníku, gastritid a také k přeléčení střevní sliznice poškozené předchozím dlouhodobým užíváním drastičtějších projímadel. Zevně lze užít jako oklad při kožních zánětech. Vedlejší účinky jako takové nejsou známé. Je třeba jen dávat trochu pozor při užívání jiných léků aby nedošlo ke snížení jejich vstřebávání. Při nadměrném dávkování může dojít k mírným ztrátám minerálů zejména draslíku. Lněné semínko se užívá několikrát denně s vodou a nebo mírně nabobtnalé ve vodě nebo – podle mé zkušenosti – v kyselém mléce. Podobně jako heřmánek je to nedoceněný velmi účinný detoxikační prostředek, jen se musí užívat s mírou a hlavně dlouhodobě.
Sennové listy obsahují dianthronglykosisy, antrachinonglykosidy a hlenovité látky. Hlavní účinek je silně projímavý. Vedlejší účinky nejsou nezanedbatelné. Sennové listy jsou při předávkování schopny vyvolat silné průjmy provázené významnou ztrátou minerálů především draslíku, ale i bílkoviny a krev v moči. Ta se může barvit vyloučenou krví, ale pokud je načervenalá ale krev se v ní neprokáže, jde o neškodný úkaz. Rostlinná droge je schopna způsobit patologické zbarvení střevní sliznice (melanosis coli) a v krajním případě poškodit inervaci střeva. Kdo trpí zácpou, hemeroidy a současně rád pepří, rád griluje rád si dá sem tam nějakou tu štamprli, ten může při současném léčení senovými listy počítat s bolestivým zhoršením existujícíh hemeroidů. A ještě něco. Shora uvedené ztráty draslíku mohou být tak intenzivní, že ovlivní účinek srdečních léků na srdeční sval, což může mít sice ne fatální, ale citelné následky. Rostlina se užívá formou čaje ale i formou granulátu apod. Dbát na hojný přívod tekutin a vlákniny. V této kombinaci a při rozumném dávkování a rozumné délce užívání může mít senna blahodárný očistný účinek.
Česnek obsahuje éterické oleje, alliin, allicin a řadu dalších látek. Rostlinu lze považovat za dar boží seslaný nebesy hříšnému přecivilizovanému poživačnému lidstvu. Účinky česneku jsou velmi rozmanité, mnohé jsou objektivně prokázané. Jde u působení antibakterielní, antimykotické, antihypertenzní, anticholesterolové a protisrážlivé a s velkou pravděpodobností i protinádorové. Podle některých výzkumníků má česnek snižovat i nadměrné rychlé vzestupy hladiny krevního cukru po jídle, tzv. glykemické špice. Vedlejší účinky spočívají v zápachu, v možné přecitlivělosti a v individuelní nesnášenlivosti. Česnek se má užívat v nezměněném stavu, nemá se ohřívat a při jídle má „páchnout“. Ztráta pachu po úpravě signalizuje ztrátu účinku. V podstatě se doporučuje jenom jeho drcení za studena. Střední denní účinná dávka byla „vyzkoumána“ jako 4 gramy syrového česneku denně. Proveditelnost je na jednotlivci. Pach proniká navenek kůží, takže použití ústních vod nepomůže, kožní deodoranty většinou také ne. Němečtí zaměstnavatelé jsou schopni člověka jenž v práci opakovaně páchne po česneku pod nějakou záminkou vyhodit z práce. Němci pach česneku nesnášejí a jsou na něj i na „nepoučitelné česnekožrouty“ značně alergičtí. (Mimochodem Němci jsou alergičtí i na dětský křik a smích, proto jich demograficky ubývá po meči i po přeslici.) Všechny pokusy německých výrobců nabídnout nepáchnoucí a současně ještě účinný česnekový výtažek nakonec skončily neúspěchem. Co nepáchne, to neúčinkuje, to se u sousedů se skřípáním zubů nakonec objektivně prokázalo. Česnek lze užívat ve dnech po nichž následuje možnost vyhnout se společenským a profesním kontaktům, kde pach vadí. V takových dnech doporučuji sníst najednou tolik česneku, co žaludek a rodinní příslušníci snesou a následující den nebo dva pomalu vyčpět. Lidem s nadváhou bych vzkázal, že po česneku se občas v ústech dostaví nepříjemná pachuť s tendencí vylepšit ji sladkostmi, typicky tabulkou čolkolády nebo vaječným koňakem, rakvičkou se šlehačkou apod. Kdo nechce přibrat, ten nechť zůstane u tiktaku a mentolové žvýkačky. Česnek je fantasticky účinná a všestranná rostlina kterou stojí za to brát i proti mírnému vnitřnímu odporu na motto „lék který chutná neúčinkuje“. Kliku mají ti, jimž chutná a u nichž účinkuje. Neléčené střevní výchlipky mohou za jistých podmínek „fungovat“ jako ložisková infekce a blokovat imunitní systém.
Otruby jsou vedlejším produktem a částečně odpadem při výrobě mouky. Jde o rozemleté slupky obilných zrn. Tyto slupky obsahují řadu vitaminů a stopových prvků v poměrně vysokých koncentracích. Otruby, když se dostavou do střeva, mají výrazné očistné schopnosti. Vážou na sebe škodliviny a především jsou jako jediné schopné citelně respektive prokazatelně „vyčistit“ i střevní výchlipky, tzv. divertikly. Ty se tvoří v tlustém střevě kolem esovité kličky a má je třetina všech lidí kolem šedesátky. Ve střevních výchlipkách stagnuje stolice, rozkládá se tam na napůl jedovaté látky jak byly popsány výše. Když se stagnující obsah zanítí, dostaví se bolesti břicha v levém podbřišku, které jsou velmi podobné bolestem u „slepého“ střeva. musí se střevo eventuálně i operovat a úsek střeva obsahující silně zanícené výchlipky (divertikly) se musí v krajním případě i odejmout. Otruby mají silný detoxikační efekt. Šťasten ten, kdo je snáší a skutečně užívá.
Chlorella byla jako taková botanicky objevena v roce 1889. Je to vodní řasa existující ve formě jednotlivých buněk které se usazují na pevných površích, kde tvoří jakousi nazelenalou či zelenohnědou masu. Chlorella má obsahovat nenasycené mastné kyseliny, karotenoidy, bílkoviny, vlákninu a množství chlorofylu. Kosmetický průmysl jí připisuje obsah mnohem více látek, ale nezávislé lexikonové zdroje to popírají. Na objasnění a objektivizaci plného spektra prokazatelně účinných látek se ještě pracuje. Alternativci chlorellu již dlouho doporučují po výměně amalgámových plomb jako prostředek k vyvázání rtuti, která se při tomto (tak trochu sporném) stomatologickém zákroku uvolňuje. Řasa je na trhu k dostání většinou ve formě lisovaných tablet které se užívají dle návodu. Chlorella má mít ve střevě očistný účinek. Do jaké míry je detoxikační efekt objektivně prokazatelný není zcela jasné. Nicméně u mě bylo několik lidí se střevními potížemi, kteří si užívání řasy velmi chválili a tvrdili, že jim to od letitých potíží podstatně pomohlo. Říká se „hlas lidu-hlas boží“....takže na ozdravném vlivu této řasy asi něco bude. Každopádně u sousedů jí od padesátých let se ziskem pěstují ve velkém, asi ne zcela bezdůvodně. Co vůbec nepomáhá, to lidé nakonec přece jen poznají a přestanou kupovat. Asi tak nějak.
Vláknina. Ta je obsažena v ovoci, v zelenině a v cereáliích. Na internetu jsou o ní a o jejích zdrojích sáhodlouhé detailní informace s údaji o procentuelním zastoupení v jednotlivých potravinách apod. Proto se zde omezuji na suché doporučení „ vlákninu skutečně konzumovat“. Hlavně nezůstat jen u čtení o jejích nesporných příznivých detoxikačních efektech, ale fakticky se vlákninou – na úkor hranolků, hamburgerů a milkyways – doslova „krmit“.
Účinnost jednotlivých metod detoxikace střeva a potažmo organismu jsou absolutně individuální. Vyplývá to z webových diskusí kde své osobní dojmy zveřejňují lidé, které tu či onu metodu detoxikace zkusili na vlastní kůži či lépe řečeno „na vlastní střevní sliznici“. Kolonhydrotrepaie se ve většině příspěvků chválí. Jedna pisatelka si jen postěžovala na jogínské výplachy (šanprakšalánu) s tím, že se jí při pití slané vody obracel žaludek. Mé osobní zkušenosti jsou nejlepší s detoxikací s pomocí peroxidu hořčíku jak je popsána výše. Jeví se mi jako příznivá jak podle reakcí pacientů a také po vyzkoušení metody na vlastním těle respektive na vlastním střevě. Ohledně kolonhydroterapie jsou mé zkušenosti neutrální nebo „lehce rozpačité“. Metodu jsem na lidech aplikoval mnohokrát. Dlouhodobější výsledek hlásili jen ti, kteří současně s docházením na výplachy střev drželi striktní dietu s vyloučením sladkostí a s vysokým příjmem vláknin. Trvalejší výsledný efekt je o kombinaci čištění střeva a zdravé stravy. Kolonhydroterapie je svým způsobem přece jen tak trochu invazivní metoda. Do střeva se konečníkem cyklicky vhánějí litry vody. I když se to děje pod minimálním tlakem, při nerozpoznaném defektu střevní sliznice a při souhře nepříznivých okolností by přece jen mohlo dojít k nějaké komplikaci.
Ještě k dlouhodobým efektům očistných postupů. Zažívací potíže kvůli nimž se střevo čistí jsou v mnoha případech způsobeny počínajícími skrytými (latentními) a takzvaně klinicky němými chorobami. Typicky je to nerozpoznaná potravinová alergie. I opakovaná správně provedená detoxikace střeva nemůže mít trvalý efekt když se o případné potravinové alergii neví a ta se neléčí.
Individuálně optimálně prováděné detoxikace střeva v naprosté většině případů pomohou u migrény, neurodermitidy, akné, alergií a samozřejmě u kožních plísňových nemocí. Ale (občas) pomohou i u definovaných vážných chorob jako colitis ulcerosa, morbus Crohn, a chronická gastritis. Předpokladem dlouhodobého efektu nekomplikované detoxikace je – a to úmyslně znova opakuji – konzultace s lékařem nebo s několika lékaři s vyloučením možných kontraindikací. Alternativní lékař či léčitel by měl navrhnout striktně individuální plán očistných procedur a upozornit pacienta na situace, při nichž je lépe očistu promptně ukončit, typicky u kolísání krevního cukru u diabetu apod. Je to o naslouchání vlastnímu tělu ze strany pacienta a o naslouchání lékaře/léčitele pacientovi.
Zácpa. Tu standardní medicína definuje jako odchod stolice jedenkrát za tři dny. Lidé, kteří tuto frekvenci považují za příliš malou, označuje školská madicína mezi řádky jako ustrašené hypochondry kteří se považují za „napůl přiotrávené“. V jedné německé lékařské učebnici je k nalezení pojem „horror autotoxicus“, čímž je míněn přehnaný strach z otravy z rozkládající se stagnující stolice. Ono je to s tím strachem asi tak. Kdo chodí na velkou jednou za týden, snese jakoukoli potravinu a nemá bolesti břicha ani hlavy či jiné potíže, ten může podržet životosprávu na jakou je zvyklý a radovat se, že ušetří za toaletní papír a splachovací vodu. Lidé, kteří trpí jakýmkoli druhem potíží v oblasti břicha a chronickými bolestmi hlavy či migrénami, ti mohou třídenní interval mezi odchody stolice za horror autotoxicus klidně považovat. Stolice která ve střevě setrvává tři dny a déle je faktorem, který potíže úporně udržuje.
Příčiny zácpy jsou značně rozmanité. Orientačně sem patří nadměrně dlouhé tlusté střevo (dolichocolon), vrozené roztažení střevní stěny ve smyslu nemoci Morbus Hirsprung, dále je tu Morbus Crohn, nedokrvování střeva tepennou krví a choroby „sousedních orgánů“ jako jsou játra, žlučník, slinivka či ledviny. Chronické poruchy jmenovaných orgánů reflektoricky zpomalí střevní pasáž/peristaltiku a někdy trvá roky, než se na jejich skrytý vliv přijde, pokud vůbec. Další příčinou může být snížená funkce štítné žlázy (hypothyreóza), nadměrná činnost příštitných tělísek (hyperparathyreoidismus), nerozpoznaná roztroušená skleróza a neléčená cukrovka. Prvním projevem cukrovky nemusí být jen poměrně neškodná meziprstní plíseň, ale i tzv. diabetická polyneuropatie, která poškodí inervaci střeva a vede (zrovna jako roztroušená skleróza) k jeho „ochromení“.
Nedostatek minerálů, prvků a vitaminů. Mezi příčiny zácpy se řadí i nerozpoznaný a nekompenzovaný nedostatek magnézia, vitaminu B1 a vitaminu C, nedostatek železa a především draslíku. Primérní nedostatek draslíku je zákeřný tím, že může zácpu prvotně způsobit, ta se pak často léčí „chemickými projímadly“ jejichž hlavním vedlejším účinkem jsou právě ztráty draslíku. Vzniká tak bludný kruh (circulus vitiosus). Při nedostatku draslíku střevo pracuje mnohem pomaleji. Chronicky užívaná chemická projímadla s neléčeným nedostatkem draslíku tak prohlubují tendenci k atonické zácpě. Ještě k železu – jeho nízký obsah v organismu zácpu podporuje, ale užívání přípravků na doplnění jeho hladiny také. Platí, že ohledně léků se železem je radno postupovat opatrně a myslet „obousměrně“.
Léky udržující zácpu. Orientačně jde o analgetika, sedativa, aluminiová anacida, anidepresiva, anticholinergika, antiparkinsonika, ACE-blokátory, léky se železem, kodein a opiáty.
Příčiny zácpy se skrývají i na konci střeva v podobě zánětů konečníku a střevních výchlipek (divetikulitis). Určité lékové skupiny mají na věci také svůj podíl, například sedativa, blokátory kalciových kanálů, parasympatolytika a některé další. Chyby v životosprávě jsou dostatečně známé – je to pořád dokola – nedostatek tekutin, vláknin a pohybu.
Standardní medicína zácpu rozděluje na spastickou a atonickou. Při spastické zácpě má střevo sklon tvořit zúžené úseky. Ty vznikají tak, že se střevo na ohraničeném úseku po celém obvodu křečovitě „stáhne“ a vytvoří pro střevní obsah hůře průchodný úsek. Podle toho jak je zúžený úsek dlouhý, jak úzký a jak dlouho „střevní křeč“ trvá, podle toho se řídí intenzita potíží spojená s takto vzniklou poruchou vyprazdňování. Křečovitě stažená a zúžená místa mohou bolet a mohou se stěhovat. Zácpa atonická je způsobena tím, že střevo ztrácí „zdravé napětí střevní stěny“, jeho pohyby (peristaltika) se zpomalují a střevní obsah se neposouvá a stagnuje. Přitom se obsah rozkládá, vznikají střevní plyny, v průsvitu stoupá tlak a působí/tlačí zevnitř na střevní stěnu. Střevo má sklon ke zvětšení objemu a k něčemu jako „pytlovitému roztažení“, v některých místech i k „prověšení“, a k tvorbě slepých střevních výdutí a výchlipek, tzv. divertiklů, v nichž je rozklad stagnující stolice ještě intenzivnější a úpornější. Pokud se při dlouhodobé zácpě na toto základní rozdělení přijde, řídí se léčení zácpy podle toho. Podání správných standardně medicínských léků je pak na příslušném odborníkovi.
Standardní léčení zácpy spočívá v léčení nalezené jasně definované nemoci nebo typu poruchy jak byly uvedeny shora. Proveditelnost a skutečná léčitelnost je věc jiná. Nicméně pacient se má o standardní léčbu vždy snažit, tedy v každém případě o zjištění nějaké uchopitelné příčiny, ať už je léčitelná nebo ne. Ale mělo by se o ní vždy vědět. Pak jsou tu však lidé, jejichž střevo je „vrozeně pomalejší“ a „hýbe se“ jen po dobu léčení a očistných procedur a po jejich skončení se dříve nebo později opět vrátí k „zácpovému provozu“. Co za tím vězí se úplně přesně neví. Byli u mě lidé co přinesli doslova štosy negativních výsledků všemožných gastroenterologických a jiných odborných vyšetření a na příčinu a ani na léčbu tvrdošíjné zácpy se nepřišlo. Tito lidé jsou spíše výjimkou, ale jsou, uvádím to pro úplnost. Podobné platí pro chronické potíže jako jsou migrény, subfebrilie, únavový syndrom a tinnitus.
Alternativní léčba zácpy spočívá v principech čištění střeva a detoxikace organismu jak jsou uvedeny shora. Vypíchnout by se tu mělo snad ještě léčení skrytého a přehlédnutého nedostatku draslíku (kalia) třeba pomocí meruněk, banánů a pomerančů v případech, kdy substituce v podobě tablet není vhodná nebo ji pacient z přesvědčení odmítá. Co se hořčíku týče, ten lze nahradit jen prostřednictvím patřičných magnéziových tablet, nejlépe po předchozím určení hladiny v krvi. Z rostlin je možno pouvažovat ještě o přípravcích z rebarbory. Dále ještě o několika dalších možnostech respektive „pomocných postupech“, které přispívají k lehčímu vyprazdňování střeva.
Léčebná masáž by měla uvolnit případně nalezený blok 8. až 10. žebra, málo známý Cyriax-Syndrom, jenž může zácpu udržovat a mimo jiné může „napodobovat“ i žlučníkové problémy. Žebra jsou spojena s páteří klouby a s hrudní kostí chrupavkami. Pokud se tato chrupavčitá spojení podráždí, může dojít k obrazu bolestivé funkční poruchy žlučníku a k reflexní zácpě. Když se na vztah páteře k vnitřním orgánům nemyslí, pak se dlouho a bezúspěšně léčí samotný žlučník a podávají se různá projímadla.
Obecně platí, že je dobré myslet na páteřní a žeberní bloky v této oblasti jako takové. Dlouhodobá nebo celoživotní zácpa je spojena skoro vždy s postižením některého úseku či celé páteře. „Blok“ neboli funkční postižení tzv. dolních hrudních obratlů (Th 9 až 12) má pro střevní potíže také svůj význam. Při zácpě se nezřídka objeví funkční bloky různých obratlů. Je dobré vědět, že opakované intenzivní prokrvení jejich okolí neinvazivními metodami jako masáží, baňkováním (především krvavým baňkováním) a akupunkturou přivodí někdy výraznou úlevu v niž postižený již ani nedoufal.
Na detailní standardně medicínskou diagnostiku a léčbu však nezapomínat.
Reflexní terapie nohy - symptomaticky se mají ošetřit zóny tlustého střeva, sigmoidu a rekta, zóny pozadí jsou pak oblasti páteře, zubů a solaru. Frekvence sezení se řídí potřebou, zpravidla 2x až 3x za týden po 25 minutách, celkem 6 až 12 sezení. Zkušený reflexolog rád poradí.
Homeopatie a vhodná homeopatika mohou určitě pomoci. Zde uvádím pro ilustraci několik návrhů. Dle homeopatického obrazu přicházejí v úvahu přípravky jako třeba Aluminia D3-D6, Bryonia D3-D6, Magnesium muriaticum D3, Nux vomica D4-D12, Opium D6, Sulfur D4-D12 , Silicea D4-D12 a další. Podání by mělo následovat z ruky zkušeného homeopata. V sousedním Německu přichází v úvahu i léčba prostřednictvím injekčních homeopatik smíchaných s trochou vlastní krve (autohemoterapie).
Nálezy na břiše u lidí se střevní dysbiózou a zácpou. Nadpis tohoto odstavce bych z jistou rezervou označil jako „ nadpis do pranice“. Jak už jinde naznačeno, lidé co vyhledávají alternativní léčbu zácpy (a jiných těžko ovlivnitelných chronických potíží) za sebou mívají „kolečko“ nebo spíše odyseu po nemocnicích, poliklinikách a ambulancích všeho druhu. Klinické a laboratorní biochemické nálezy které s sebou přinesou z leckdy renomovaných zdravotních ústavů, jsou rozpačité nebo zcela negativní. Tito lidé mají subjektivní potíže, ale z hlediska medicíny založené na důkazech (evidence based medicine) jsou úředně zdraví nebo neurotičtí.
Pohmatový nález na břiše takových jedinců může být také zcela negativní. Nezřídka však spočívá v ohraničených místech kdekoli na břiše, která jsou na pohmat povrchově nebo hloubkově citlivá. Když se nahmatá výrazně bolestivý bod jenom nad pravým podbřiškem, může se jednat o chronický zánět střeva jako takového nebo zánět „slepáku“, přičemž v momentě vyšetření nemusí být jasné, je-li to věc pro chirurga nebo jestli se může vyčkávat. Když se najde silná pohmatová a nebo poklepová dokonce dotyková bolest nad levým podbřiškem, je tu podezření na zánět střevních výchlipek, na tzv. divertikulitis. Ta může spočívat výlučně v pohmatovém nálezu a subjektivních bolestech v oblasti levého podbřišku. Kolonoskopisté, kteří při koloskopii najdou v esovité kličce malé střevní výchlipky - a může jich být i více - je většinou označí jako běžný nepodstatný průvodní nález nevyžadující cílenou léčbu. Malé mnohočetné výchlipky jsou zákeřné tím, že se do nich vejde „dost stagnující stolice“ a část jich nemusí být vidět ani sonografem ani na cétéčku a při koloskopii se jejich malá ústí mohou přehlédnout. Lidé se tak o střevních výchlipkách vůbec nemusí dovědět a nemohou tím pádem vědět, že by své výchlipky měli léčit. Nicméně když se při pohmatu břicha kdekoli v průběhu střeva najde „tuhá pružná válcovitá resistence“ a koloskopie, sonografie jakož i případná computerová tomografie byly opakovaně negativní, pak je tu podezření na zánět střeva (enteritis) nebo na střevní mykózu. Ta způsobuje střednědobé křeče různě dlouhých úseků střeva. Postižené úseky mění místo a svým způsobem se stěhují. To vede k dalšímu zmatení všech zúčastněných, k bagatelizaci (částečně i tak nejasného) nálezu a hlavně k odkladu jakékoli standardní léčby. (Pozor!- V případě rozpoznaného akutního uzávěru/zauzlení střev je třeba postupovat rychle a myslet zcela jinak). Standardní léčba může spočívat v nasazení antimykotik, která jsou v případě nálezu kvasinek ve stolici na místě a pacient by je neměl z přesvědčení odmítat. Přiměřená cílená antimykotická (převážně efektivní) léčba může být „po zbytek života“ doplněna o opakované alternativně medicínské očistné postupy. Jde tu o pokus o racionelní skloubení standardní a alternativní medicíny na motto zlatá střední cesta, latinsky via aurea media. Stav lze popsat i tak, že v případě chronické zácpy a střevní dysbiózy může jít o úporné subjektivní potíže pro něž se ale nemusí najít standardněmedicínské vysvětlení a léčba se tím pádem většinou nekoná. Pak je na řadě pokus o léčbu alternativní a je možno si vybrat nebo zkusit některý z postupů uvedených shora nebo které jsou jinde na internetu. Nikdy však nezapomínat na možnost rozumných kombinací metod alternativních mezi sebou a možnost případných kombinací metod alternativních s metodami standardními.
Všem přeji stálé zdraví bez lékařů a léčitelů.