Masáží je mnoho druhů. Většina jich byla vyvinuta ve dvacátém století. Je jich tolik, že někteří odborníci volají po sjednocení názvů. Lidé by podle nich měli mít možnost vybrat si podle názvu určitou masáž a vědět, že od ní mohou očekávat „konkrétní standardní obsah“. Ale k věci. Když někdo přijde k masérovi, může si přát primárně masáž relaxační nebo masáž léčebnou. Různých druhů relaxačních/rekondičních masáží jsou desítky. Léčebných masážních postupů je o něco méně, ale je jich také dost. Jejich vyjmenovávání není smyslem článku. Popisy a jména masáží jsou na internetu a někteří maséři jich mají tolik, že na svých webových stránkách potřebují k jejich uvedení dlouhou nabídkovou lištu. To je O.K., v „reálném kapitalismu“ má být široký výběr.
Nejprve o relaxačních masážích. Hladivé dotyky ruky jiného člověka relaxují tělo i duši. V masírované tkáni se uvolňuje místní svalové napětí a odtok nahromaděné tkáňové tekutiny, takže i při čistě relaxační masáži mohou mizet menší otoky. Masírovaná oblast se stává vláčnější, duše masírovaného člověka svým způsobem také. Povolení stresového duševního napětí vede reflexivně ke snížení „napětí ve vnitřních orgánech“ a tím k mnohem hlubší úlevě, než jaká by měla vyplývat ze samotného rozvolnění svalstva. Klasické relaxační masáže prováděné v klidu a tichu vedou k mimovolní meditaci a k pocitům štěstí. Důkazem působení „na duši“ je fakt, že mnoho lidí masérovi pod rukou usne. Spánek při masáži má svůj význam. Měli by se o něj snažit lidé ve stálém stresu a lidé s těžkou chronickou nespavostí. Opakované usnutí na masérském lůžku může vést k tomu, že si tělo nespavce „vzpomene“, jak to bylo, když to kdysi se spánkem klapalo a začne usínat snadněji. Před relaxační masáží by se měl zájemce srozumitelně vyjádřit co chce, jaká část těla se má (jak dlouho) masírovat, zda si přeje hudbu nebo úplné ticho a podobně. Masér by měl vycítit, jestli si člověk na lůžku přeje „povídat“ nebo spát a jakým přítlakem ho má masírovat. Míra tlaku má být přizpůsobena citlivosti masírovaného člověka, jehož je dobré se občas zeptat, zda ubrat nebo přitlačit na motto zda „tlačit“ nebo prakticky jen hladit. Jsou lidé, kteří si v podstatě přejí to druhé a masér to má vycítit a respektovat. Masér se může také zeptat, jaké tahy má zájemce „nejraději“ a ty mu dopřát. Relaxační masáž má být pro člověka na lůžku provázená pocity „malého ráje“.
O zprostředkování tohoto prožitku by se měl snažit nejen masér, ale tak trochu i masírovaný člověk.
O léčebných masážích. Svým způsobem jde o „vystupňování“ účinků masáží relaxačních. Principiální rozdíl provádění masáží léčebných by měl spočívat v tom, že se masér soustředí na tu oblast, kterou dotyčný udá jako problémovou či bolestivou. Masáž s léčebným cílem by měla být odlišná od masáže relaxační. Předpokladem je fakt, že to zájemce masérovi sdělí, respektive že se masér zeptá. Když někdo přijde a řekne „chci klasiku jako minule, třicet minut, dnes bez hudby“, masér dopřeje dotyčnému půl hodinky tiché meditace a spánku na lůžku. Když ale zájemce dodá „trochu mě dnes bolí v kříži“, masér má po „celkovém nahřátí zad“ provedeném pomocí patřičných tahů zůstat na „bedrokřížové oblasti“ a snažit se rozvolnit případně nalezená bolestivá místa. Když přijde někdo a důrazně vysloví přání aby mu masér ulevil od akutně vystupňovaných (jinak chronických) bolestí v kříži nebo na šíji „za krkem“, jde hned odpočátku o masáž léčebnou. Zájemce u ní nemůže spát a je dobré mu hned na začátku sdělit, že bude zapotřebí jeho spolupráce pokud možno v bdělém stavu.
Jak masáž začít. Je dobré rukama nejprve promasírovat, nahřát a rozvolnit i široké okolí „bolavého místa“, které zájemce udal. Dá se to říci i tak, že začít se má „příjemnou masáží“, která vede ke zmíněnému celkovému uvolnění člověka a k jeho naladění na masáž jako takovou. Po nějaké (individuálně dané) době má masér zůstat výlučně v kritické oblasti (většinou šíje, mezilopatková oblast, kříž) a věnovat se uvolnění nalezených ohraničených svalových křečí a na tlak citlivých svalových „zatvrdlin“ (myogelóz), které najde. Při masáži je má citlivě systematicky hledat, a to prakticky všude a také „mimo předpokládané anatomické souvislosti“. Masírovaného se má průběžně ptát, zda to „bolí“. Hranice subjektivní tlakové bolestivosti se nemá překročit. Když se to stane, svalová vlákna přejdou do reflexivní křeče a efekt masáže je do určité míry omezen nebo i ztracen. Lidé mají často sklon „bolestivý přítlak vydržet“ v domnění, že to tak má být a mlčí. Masér se má v krátkých intervalech ptát, jestli to bolí a přítlak zmírnit tak, aby léčebná masáž nebyla ani zbytečné mučení ale ani neúčinné šimrání. Hranice bolestivosti má masér najít a zůstat (těsně) pod ní. První sezení má trvat kolem 30 minut. Masírovaný má být upozorněn, že oblast může po (léčebné) masáži doma bolet. Já sám osobně, pokud mám dojem že následné bolesti mohou být silnější, doporučím jednu nebo dvě tablety volně dostupných léků jako je Voltaren nebo pověstný Brufen. Když se dotyčný zeptá, jak to že jako „přívrženec přírodních léčeb“ doporučuji „chemii“, odpovím následovně: bezbolestnost několika (intenzivních) léčebných masáží zaručí jak jejich efekt, tak možnost jejich opakování s tím, že později dotyčný už „žádné prášky“ potřebovat nebude. „Rozumně dávkovaná chemie“, krátkodobě nasazená u těch správných chorob, potíží nebo náhlých bolestí – tedy ve správné indikaci - může být pro nemocného požehnáním. To platí i pro rozumně dávkované kortikoidy. Je to malý příklad pokusu o sloučení standardní a alternativní léčby chronických potíží. Dlouhodobé a standardní medicínou (dost často) neovlivnitelné „bolesti v zádech“ jimi určitě jsou. Opakované cílené rozmasírování spoušťových bodů-svalových zatuhlin (myogelóz) v oblasti kříže, pánve a hýždí mimo jiné nezřídka vede rozvolnění úporně bolestivé tzv. sakroiliakální artrózy. Ta pak často přivodí výraznou úlevu třeba i u bolestivé/nepravidelné menstruace. A nejen to. V určitých případech mohou bodové masáže zmíněných spoušťových „pánevních“ bodů vést k otěhotnění u těch žen, kterým se to předtím dlouhodobě nedařilo. Ještě něco. Mnoho lidí si myslí, že si pomohou pravidelně prováděnou domácí gymnastikou a intenzivním cvičením. Pro část lidí to bezesporu platí. Pro jiné ne. Těm může (fyzioterapeutem doporučené naprosto správné) cvičení svým způsobem i přitížit a bolesti zhoršit. Určitá část lidí potřebuje k úlevě jak dlouhodobější systematické cvičení, tak léčebné (bodové) masáže, které spolehlivě zajistí (alespoň dočasné) úplné uvolnění svalových vláken v postižené „bolavé“ oblasti. Lze to říci i takto. Části lidí pomohou samotné masáže, části jen samotné cvičení, část lidí však potřebuje obojí - jak pravidelnou „domácí gymnastiku“, tak opakovanou masáž kritické partie.
Kdy nemasírovat, kontraindikace. Určitě u velkých křečových žil, u zánětů křečových žil, u horečnatých onemocněních, u snížené krevní srážlivosti typicky na základě užívání léků. Masírovat se nemá u podezření na cévní uzávěr apod. Je tu nebezpečí, že masáž uvolní krevní sraženinu do oběhu a ta ucpe nějakou důležitou cévu. Mluví se o embolii, která může být v krajním případě i smrtelná. Nemasírovat u tzv. Sudeckovy nemoci, což je (někdy bolestivá) poúrazová svalová atrofie. Na co je taky třeba dávat pozor, jsou podezřelé „pihy“. Některá z nich může být melanom v rozběhu. Zažil jsem to. Byla u mě jedna paní a ta se svěřila s tím, že ten její melanom vznikl prokazatelně po masáži. Byla prý u velmi razantní masérky, která jí přes upozornění to její velké tmavé a nepravidelně ohraničené mateřské znaménko intenzivně masírovala. Do dvou týdnů po masáži se z podezřelého mateřského znaménka stal melanom. I masáž tedy může představovat pro některé lidi určité riziko.
Jsou tu ještě kožní choroby. Kožní nemocí (a plísňovým onemocněním) zasažené kožní okrsky se samozřejmě masírovat nemají. Postižení to vědí a většinou si řeknou, co je a co není možné. Jsou mimo jiné poučení od lékaře. Je radno to vnímat, případně zapsat do karty. Je tu ještě jeden aspekt. Tím je vliv masážního oleje/vazelíny/krému na kůži zdravou a vůbec na kůži člověka s kožní chorobou. Masážní prostředky mohou nejen alergizovat, ale mohou i „ucpávat póry“ a vést k zhoršení kožní nemoci nebo vyvolat „uhrovitost“ a podobně. Proto je namístě doporučení, aby si lidé po masáži dopřáli nejen klidnou noc nebo aspoň krátkou „chrupku“, ale ve vybraných případech také sprchu (s minimem sprchového gelu). Ti se sebostatickou dermatitidou a s tendencí k nadměrně citlivé kůži a ke kožním chorobám by to měli dělat určitě.
Závěrem. Možná se čtenář bude divit, že se článek s tímto nadpisem nezabývá výčtem názvů jednotlivých druhů léčebných masáží a vysvětlováním jejich principu. Úspěch a účinek léčebné masáže totiž mnohdy závisí na vzájemně dobře pochopené domluvě mezi zájemcem a masérem. Zodpovědnost za efekt masáže je ovšem převážně na straně maséra. Je na masérovi, aby aktivně zjistil co zájemce v detailu chce a aby se do toho doslova „vcítil“. Když se to povede a léčebná masáž někomu uleví od dlouhodobých potíží od nichž mu nepomohla standardní medicína, je to malý zázrak. Lidé za něj bývají vděčnější než za dobře provedenou rutinní operaci, jejíž „dobré provedení“ a efekt víceméně předpokládají a očekávají. Stojí za to se i při zdánlivě jednoduché léčebné metodě jako je masáž snažit o co největší léčebný účinek. Toho se ovšem nedocílí po jednom nebo dvou sezeních. Potíže trvající 10 - 20 let potřebují ke svému alespoň částečně trvalému zmírnění určitě těch „10 – 20 sezení“ v řadě s frekvencí nikoli jednou, ale dvakrát týdně. Chce to nejen citlivé ruce a vnímavost ze strany maséra, ale i čas a trpělivost ze strany zájemce o pomoc.
Jinak přeji všem lidem záda bez bolestí a stálé zdraví bez lékařů a léčitelů.